Charakteristika

Unisexové tričko s potiskem Antonio Skydiving Challenge pro parašutisty. Krátký rukáv, velikost XL, 100% bavlna se silikonovou úpravou je zárukou příjemného pocitu při nošení. Látka 200 g/m², pleteno single jersey, modrošedá barva, luxusní dárkové balení.

Sám se svým strachem

Seskoky padákem – dnes běžný sport měl v době svého vzniku zcela jinou roli. První seskok pomocí padáku z letadla se uskutečnil v roce 1918, jen rok poté, co můj pradědeček Antonio Cameron dostal zásah na palubě letadla Sopwith Camel, když v první světové válce v řadách britského královského letectva bránil svou vlast. Tehdy se Ital Alessandro Tandura v rámci vojenské akce v severní Itálii dostal za frontu právě díky nočnímu seskoku padákem a mohl provést špionáž.

Když se pak rozšířilo motorové létání, vedlo to i k rozvoji parašutismu. Ve druhé světové válce už byl běžným nástrojem nejen při záchraně sestřelených letců, ale také prostředkem dopravy zásob a vojska do týlu nepřítele. V poválečné euforii se pak stal parašutismus oblíbeným sportem. A je jím i dnes. I já, další z rodu Cameronů, který propadl létání, si ho užívám.

Dnešní padáky už samozřejmě vypadají jinak, než v dřevních dobách tohoto sportu. Tehdy to při pohledu na hromadný seskok vypadalo, jako by z útrob letadla vylétla hrst semínek pampelišky, která se pomalu snášejí k zemi. Vrchlík dnešního padáku má zcela jiný tvar a vůbec celý padák je složité zařízení, které má za úkol dopravit parašutistu bezpečně na zem z obrovské výšky – od 700 do 4 000 metrů. A jaké to je vrhnout se do vzdušné propasti? Nepopsatelné. Při svém prvním seskoku jsem při pohledu dolů bojoval s atavistickou hrůzou. Nepomohlo mi, že v kabině nás bylo několik, kteří jsme měli být „zasvěceni“. V tu chvíli jsem byl se svým strachem sám. Dveře letadla se otevřely a mě se nedostával dech. Abych si dodal odvahy, začal jsem si zpívat, ale burácející vítr mi bral slova od úst. Zavřel jsem oči a skočil…

Jak vidíte, přežil jsem nejen svůj první seskok, ale i nespočet dalších. Ale jak se seskoky stávaly rutinou, posedla mě touha po větším adrenalinu. A našel jsem ho, dokonce pořádnou dávku, kterou mí rodiče stále nějak nemohou strávit. Upřímně – nedivím se jim. B.A.S.E jumping je opravdu riskantní sport.

Začnu vysvětlením zkratky B.A.S.E: B jako Buildings, tedy budovy. A jako Antenna Towers, televizní věže. S jako Spans, mostní oblouky. E jako Earth – země, její útesy a skaliska. To všechno jsou místa, odkud se lidé vrhají dolů ve speciálním obleku, který jim umožní nějakou dobu letět volným prostorem stejně, jako se v něm pohybují ptáci. Jak dlouho si můžete volný let užívat, záleží na tom, z jak vysokého místa jste skočili. Vysoké skalní útesy nabízejí delší let volným pádem, věže či mostní oblouky vyžadují okamžitou akci – po seskoku je třeba ihned otevřít padák, aby na krátkou vzdálenost stihl rychlost vašeho pádu zbrzdit na únosnou míru. Malé zaváhání může mít fatální následky. Zem se blíží šílenou rychlostí a náraz by byl samozřejmě smrtící. Ale padák, jako každá technika, může selhat, a potom je to jen na vás, vaší duchapřítomnosti a hlavně zkušenostech. Můžete se zachránit, ale také zemřít. I proto je v mnoha zemích tento sport zakázán a tam, kde je povolen, jej mohou provozovat jen lidé, kteří mají za sebou mnoho desítek klasických seskoků padákem.

Já a můj přítel Ben, který mě k B.A.S.E jumpingu přivedl, je máme. Přesto, nebo možná právě proto, nám pokaždé dochází, že můžeme za fascinující zážitek zaplatit nejvyšší daň. Věže a mosty necháváme jiným a skáčeme ze skalních útesů – tak jako ti, kteří se jako první na světě spustili volným pádem z útesu El Capitan v americkém národním parku Yosemite, dnešní Mekky amerických fandů B.A.S.E. jumpingu. Jestli chcete patřit mezi jejich následovníky tak, jako my, pojďte do toho. Ale pracujte na sobě. K okamžiku, kdy kroužíte nad krajinou jako pták – stejně volný a stejně svobodný – vede dlouhá cesta. Bylo by fajn, kdybyste na rozdíl od bájného Ikara po každém letu bezpečně přistáli na zemi.